Tutanchamonovu hrobku objevil britský archeolog Howard Carter roku 1922, s některými z dokumentů, jež zde nalezl, ale odmítal veřejnost seznámit. Lord Carnarvon, který Carterův výzkum financoval, si od něj tyto papyry vyžádal k soukromému studiu, několik měsíců poté však ve věku 57 let náhle zemřel. Spolu s ním ze světa odešlo také přísně střežené tajemství; které mohlo zničit nejen Carnarvonovu pověst coby čestného, všemi respektovaného anglického aristokrata, ale i renomé Howarda Cartera, na něhož teď všichni pohlíželi jako na nejslavnějšího egyptologa všech dob. Tajemství, jež možná přispělo k lordově předčasné smrti. Před světem utajené papyry obsahovaly úplně jiné vylíčení příběhu Exodu, než jak jej známe z biblického podání. Kdyby se tehdy, v době, kdy mezinárodní média věnovala nálezům a odhalením spojeným s královskou hrobkou mimořádnou pozornost, dostala taková informace na veřejnost, nejenže by způsobila politický a náboženský skandál, ale nejspíš by i navždy změnila tvář světa.