Autor se na rozdíl od svých předešlých knih v esejisticky podaném textu zamýšlí nad duchovními hodnotami, kulturním dědictvím a odkazem barokních ideálů pro dnešního člověka. V konfrontaci s výchovou v dětství (vyrůstal na jižní Moravě) a vzpomínkami na pobyt na vesnici se snaží čtenáři přiblížit hodnoty ověřené řadou generací , které dnešní doba ve svém zrychleném pohybu často opomíjí.

Své postřehy a pocity konfrontuje s řadou myšlenek a úvah jiných autorů (Ivan Slavík, Antonin Kratochvil, František Halas, Zdeněk Rotrekl, Václav Černý), často se uchyluje i do příkladů z malířství, sochařství a umění vůbec. I přes celou řadu odkazů na jednotlivé autory a polemiku s jejich pocity je text knihy velmi čtivý a často i překvapivý při autorových meditativních závěrech. Kniha Konfese baroku rozhodně patří k těm nečetným titulům, které mají za cíl čtenáře kultivovat a přinutí i jej samotného k přemýšlení nad povrchností a „jednobarevností“ současného dění kolem nás.