Román finské autorky, zasazený z velké části do Československa čtyřicátých až počátku devadesátých let 20. století, vedle ojedinělého čtenářského zážitku nabízí českým čtenářům i určitý bonus v podobě velmi neotřelého pohledu zvenčí na nás, na naše nedávné dějiny či kulturní dědictví. Zmrzlinář je tajuplná skládačka bez konce, plná náznaků, otázek, navzájem provázaných náhod a netušených souvislostí.
Epizodický charakter vyvolává dojem povídkového filmu, v němž jsou jednotlivé příběhy propojené některými stěžejními motivy nebo postavami a jejich osudovými okamžiky. Ostatně první epizoda také natáčením filmu nazvaného Zmrzlinář začíná.
Originální způsob vyprávění, v němž se svižné dialogy střídají s vnitřními monology jednotlivých postav, občas ještě okoření trefný komentář samotné autorky. Příběhy jsou zdánlivě bez konce, a to zcela záměrně – vždyť i ve skutečném životě nikdy nic nekončí, všechno se jen prolíná, jednou postavy přicházejí jakoby odnikud, jindy nenávratně mizí neznámo kam. Je až překvapivé, jak takhle fragmentárně pojatý příběh nakonec drží pevně pohromadě.