Román Františky Jirousové je duchovní a zároveň napínavou generační výpovědí o mladých lidech, o hledání základních hodnot, jakými jsou víra, láska a naděje. Jeho děj nás zavádí do opuštěného domku na kraji malé vesnice na Vysočině, kde se v podstatě náhodou sejdou čtyři dvacátníci. Každý z nich chce na chvíli utéct do samoty a vyřešit své nejhlubší problémy, ať už je to vyrovnání se s homosexualitou, volba budoucího povolání, konflikt mezi anarchistickým způsobem vnímání světa a potřebou nějakého řádu, problematický vztah s rodiči či vlastní minulost. Mezi třemi obyvateli domu pak vzniká zvláštní milostný trojúhelník. V hlubší rovině sledujeme především názorový konflikt mezi psychicky rozervaným, dekadentním ateistou Štefanem a jeho silně nábožensky založenou sestrou Nikolou, v rovině nejspodnější jde o otázku, jak spojit zdánlivě protikladné světy, svět lidí s dekadentně estetickým pohledem na svět, tvrdých k sobě samým i ostatním, se světem křesťanské víry a etiky.

Román získal Cenu Jiřího Ortena 2011.