Alicja Nowińská se usmívá sama pro sebe. Zvedne ruku na přivítanou a napřímí se. Ukáže na hluboké křeslo u kávového stolku. Když k němu přijdu, vyjede na své kolečkové židli od stolu. Když spolu hovoříme, nesmí mezi námi být bariéry. To je jedno z pravidel úspěšné terapie. Mně však už nic nepomůže. Nejsem dobrá. Nosím v sobě gen zla. A žádným pokáním ho neodčiním. Nacistova dcera je strhující román o minulosti, na kterou nelze zapomenout. O hrůzné době 2. světové války a lásce navzdory všemu. O dětech, které by neměly být odpovědny za činy svých rodičů. O pokání, které nastává v okamžiku, kdy se k pravdě postavíme čelem. Někdy, abychom opět nalezli klid a lásku, musíme projít peklem.
