Československá architektura po druhé světové válce prošla radikální proměnou. Byly na ni kladeny nové politické a společenské požadavky, došlo k transformaci její institucionální struktury a v architektonických kruzích byla reformulována aktuální témata a problémy. Publikace se soustředí na proměny definice „socialistické architektury“, jejích hlavních úkolů i představ o podobě vystavěného prostředí komunistického „světa zítřka“ v období od poloviny čtyřicátých do konce osmdesátých let. Sleduje, jak se na tomto procesu podíleli političtí reprezentanti, samotní architekti i zástupci dalších institucí včetně stavebních podniků a jak probíhalo jejich vzájemné vyjednávání. V centru zájmu autorů a autorek jednotlivých kapitol nestojí proměny forem či konstrukčních postupů ani osudy konkrétních osobností, ale zaměřují se na způsoby, jakými architekti reagovali na proměnlivé společenské zadání a jakými se je pokoušeli aktivně ovlivňovat. Grafika Tereza Hejmová a Kristýna Žáčková. Kniha vychází v česko-anglické verzi za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II).
