Práce, která je základním dílem psychoanalýzy, se zabývá systematickým výkladem snu, o němž byl Freud přesvědčený, že umožňuje podstatný přístup do podvědomí člověka. Dosavadní teorie snu selhávaly na nejasnosti zapamatovaných snů. Freud však charakterizoval sen jako "splnění (maskované) přání (potlačeného)" . Freudovi se podařilo pomocí psychoanalytické terapie proniknout k jádru samotného obsahu snu. Vyvinul k tomu psychoanalytickou techniku volných asociací. Pacient byl vyzván, aby vyprávěl svůj sen a uvedl i všechny své asociace. Asociace a smyslové fragmenty snu, na které si pacient vzpomíná, odhalují původní význam jednotlivých prvků snu. Freudova práce se snem umožňuje zpětný výklad snu, člověk překoná nutkání potlačovat části snu a naopak si je uvědomí.
Tuto knihu začal připravovat čtyřiačtyřicetiletý psycholog v roce 1897. Jako materiál mu posloužilo dvě stě snů, z toho padesát vlastních. Východiskem jeho úvah byly jeho poznatky z léčení hysterie. Ve Freudově práci jsou evidentní vlivy Platóna, R. Descarta, J. F. Herbarta, Ch. R. Darwina, A. Schopenhauera a v neposlední řadě i F. Nietzscheho.