💥 Októbrový výpredaj kníh = zľavy až do 80%

Marcelo ve skutečném světě

Marcelo Sandoval slyší hudbu, kterou nikdo jiný neslyší. Je to jeden z projevů psychické poruchy podobné autismu, kterou...


🍎 Vypredané
11,99€

Marcelo Sandoval slyší hudbu, kterou nikdo jiný neslyší. Je to jeden z projevů psychické poruchy podobné autismu, kterou trpí. Celý dosavadní život chodil na školu pro žáky se speciálními potřebami, ale toto léto se jeho otec rozhodl, že musí poznat skutečný svět a zaměstná ho ve své právnické firmě. Marcelo poznává, co je to zrada, zklamání, žárlivost, hněv i touha a láska, a učí se s tím vším vyrovnávat.

Ukážka textu z knihy


Marcelo, jsi připravený?“
Zvednu palec. To znamená, že jsem připravený.
„Dobře, zasunu tě dovnitř.“
Pak mě nechá vklouznout do tunelu přístroje. Je mi příjemné
být tak uzavřený. Světla sice nezáří tak silně, aby mě z nich
bolely oči, ale přesto je zavřu.
„Nezapomeň zvednout prst, až uslyšíš tu duševní hudbu.“
V tunelu je reproduktor. Hlas dr. Maloneho vychází právě
z něj.
Čekám na hudbu. Vždycky se ozve. Obtížné je nezapomenout,
že mám zvednout prst. Je tu kamerka, díky níž na mě
dr. Malone a Toby vidí z řídicí kabiny.
„Marcelo, Marcelo.“ V dálce slyším Tobyho. Tobyho mám
rád. Je to doktor stejně jako dr. Malone, ale „pane doktore“
mu říkat nemám. Jednou jsem mu řekl „pane doktore“ a hned
mě opravil: „Prosím, jenom Toby.“ Obličej má posetý pihami.
„Jsi připravený na tu opravdickou?“ zeptá se, když mě vysune
ven.
„Ano,“ odpovím mu. „Ta opravdická“ je podle něj hudba,
kterou pouští z reproduktoru v přístroji. Hudba, která vychází
zevnitř mojí hlavy, se za „opravdickou“ nepovažuje.
Toby drží papír se seznamem různých druhů opravdické
hudby. „Co kdyby sis teď vybral z téhle strany?“
„Jasně.“ Na seznamu hudby na druhé straně jsou rockové
písničky. To je Tobyho oblíbený žánr. Žádné písničky ani skladatele
nepoznávám. Nakonec si vyberu skladbu od nějakého
Santany, protože jeho jméno vypadá jako Sandoval, což je moje
příjmení. Taky se mi líbí název skladby: „The Calling“.
„Rozkošný,“ přisvědčí Toby. Úsměv na jeho tváři znamená,
že jsem si vybral dobře. „Santana a Clapton dohromady. Fakt
rozkošný.“
Rozkošný, řeknu si v duchu. Zapisuju si za uši, abych tohle
slovo řekl, až se mi příště bude něco líbit.
Za několik minut se Toby se seznamem vrátí. Mračí se.
„Musíš si vybrat z téhle strany. Dědek si myslí, že rock ti bude
příliš stimulovat šedou kůru mozkovou.“ Toby při pohledu na
dr. Maloneho, který si v kabince pohrává s nějakými páčkami
a tlačítky, obrací oči v sloup. Přesnému smyslu výrazu Tobyho
tváře ale nerozumím.
Rychle si vyberu Beethovenovo „Largo“ z koncertu pro klavír
č. 3. Líbí se mi jeho jednoduchá melodie. Taky vím, že trvá
asi jenom deset minut.
Toby mě zasune zpátky do tunelu.

„Jaká je ta duševní hudba?“ zeptá se dr. Malone, když jsem z tunelu
opět venku. Přestanu si zavazovat tenisky, abych nad jeho
otázkou mohl popřemýšlet. Ale vnitřní hudbu slovy popsat
nedokážu. (Když o té hudbě mluvím, používám raději slovo
„vnitřní“ než „duševní“. To, že mi VH, jak jí zkráceně říkám,
zní v duši, ještě neznamená, že ji vyluzuje moje duše.) A jaká je
VH? Kolikrát už mi dr. Malone tuhle otázku položil a kolikrát
jsem na ni nebyl schopný odpovědět?
„Rozkošná,“ řeknu. „Je rozkošná.“ Hledám Tobyho, ale ten
je v řídicí kabině.
„Chceš říct, že zní příjemně? Že ty zvuky znějí příjemně
v uších?“
„Ta hudba se neposlouchá ušima.“ Potom si uvědomuji,
že „rozkošná“ není to správné slovo. Muzika zní příjemně, to
ano, ale znamená mnohem víc.
„Jestli se neposlouchá ušima, tak jak ji slyšíš?“
Jak ji mám popsat? Je to jako poslouchat hodně hlasitou
hudbu ve sluchátkách. Akorát že ta hudba vychází jakoby
z mozku. Je to vlastně kouzelný pocit. „Prostě tam je,“ řeknu
dr. Malonemu. Potom se mi v duchu objeví obraz. „Je to velký
meloun.“
„Co prosím?“ S dr. Malonem rád pracuji i proto, že se mu
ve tváři zračí tak jasné a snadno pochopitelné výrazy. Třeba ten,
který teď nasadil, je učebnicovým příkladem „vyvedení z míry“.
Rozvíjím obraz, který mě napadl. Tohle spojení jsem vytvořil
poprvé, takže si nejsem jistý, kam mě zavede. „Když zní ta
vnitřní hudba, Marcelo je jedno ze semínek. Hudba je zbytek
melounu.“
Dr. Malone se mračí. Ve skutečnosti se napůl mračí a napůl
usmívá, jako by se snažil uchovat si vážný výraz. „Víš, žes právě
položil důraz přesně na to správné slovo? To je skvělé. Ještě
před rokem jsi to neuměl. Paterson ti prospěl.“

Rok vydania: 2012 ISBN: 9788074471377 Rozmer: 130×200 mm Počet strán: 304 Väzba: pevná Jazyk: čeština

Zaradené v kategóriách