✅ Poštovné ZADARMO nad 39€ ✅ Knižná akcia každý mesiac ✅ Bezpečný nákup

Július Satinský – oblíbený slovenský herec, kterého dodnes mají čeští a slovenští diváci vepsaného ve svých srdcích, zdatný spisovatel, který s nadhledem glosoval dění kolem sebe, komik, jehož rozhled a cit pro vtip byl ojedinělý. Jaký byl Július Satinský v soukromí, co o něm prozrazují jeho texty, jak na něho vzpomínají přátelé, rodina, spolupracovníci? Na tyto otázky Vám odpoví Luboš Nečas.

Ukážka textu z knihy

Ještě před Štědrým dnem roku 2002 ubezpečoval své nejbližší
a kamarády, aby o něj neměli žádný strach. „Jsem
v rukou peruánských bohů. Ti jsou velmi moudří,“ tvrdil.
Možná v žertu – jak to měl nejen ve zvyku, ale de facto celý
život v popisu své práce. Snad to myslel vážně, což se bohužel
už v tuto chvíli nedozvíme… Co ale v momentu tohoto
originálního uklidňování druhých stoprocentně věděl, bylo,
že ani složité operace, které do té doby absolvoval, nezastavily
jeho smutnou a těžkou zdravotní diagnózu.

Údělem lidí, kteří svůj profesní život upíší herectví, prioritně
tomu komediálnímu, povětšinou bývá, že bravurně
dovedou rozesmát všechny okolo, ale když zůstanou sami,
nemají po svém boku obdivovatele, divadelní či fi lmové diváky,
do smíchu jim tak často nebývá. Ostatně každý velký
klaun poté, co spadne opona, ve své malé šatně v zákulisí
usedá k velkému zrcadlu a tam pláče… Málokdo či máloco
je dokáže rozesmát! Byl takový i Július Satinský, nebo patří
mezi výjimky, jež potvrzují pravidlo?

Lasica-Satinský, humoristické Studio L+S, dvě osobnosti,
dva kamarádi a zároveň i nedílná součást slovenské (a bezesporu
i československé) umělecké scény. Samozřejmě že se
nabízejí nejrůznější varianty srovnávání, protože komediálních
dvojic je celosvětově pěkná řádka. Ovšem Július Satinský
a Milan Lasica byli úplně jiným tandemem. U nás byli nejčastěji
označováni za slovenskou obdobu Voskovce a Wericha
(pro zajímavost – s Janem Werichem, kterého obdivoval, se
měl možnost setkat osobně a přímo v jeho domě na pražské
Kampě, kam Werich Satinského pozval na návštěvu…) Ale
ani tak nevím, zdali bych použil právě toto přirovnání, protože
každý člověk je originál, a duo Lasica-Satinský originálem
bylo. Zcela jedinečným, nenapodobitelným a taktéž s nikým
srovnatelným! Zatímco v jiných uměleckých dvojicích se
několikrát potvrdilo, že samostatně už žádný z dvojice čistě
jako sólový umělec nedosáhne takové „slávy“ a uznání jako
ve spojení s „tím druhým“, tohle u pánů Lasici a Satinského
neplatilo. Oblibu si získali jednak jako dvojice (rozpadnout
se mohla pouze v případě, že by jeden z nich zemřel – slova
pana Satinského), a stejně tak každý sám za sebe jako sólista.

Idylické – tento přívlastek používal pan Satinský ve spojitosti
se svým dětstvím. Obdobím, které bylo spjato s bratislavskou
Dunajskou ulicí, stejně jako celý jeho život. Ulicí,
která nebyla nikdy přejmenována a kam se do domu č. 56
ve svých čtyřech letech s rodiči přestěhoval poté, co jejich
původní dům zdemolovala bomba. Ani přes pomyslný
černý stín spojený s válečným obdobím ale Juľo, ani
jeho mladší bratr Vojtech jako malí kluci nemuseli nikdy
o jistotě domova a podpoře svých rodičů pochybovat.
„V dětství jsem se nemusel nikdy ničeho bát. Možná jen
trochu strašidel, která jsem si vymýšlel. Například jsem
takto postupně uvěřil iluzi, že mámin bílý župan, který
visel na věšáku přímo naproti mé postýlce, není župan, ale
hodné bílé strašidlo. Pochopil jsem, že tohle hodné strašidýlko
se mnou chce mluvit, a tak když jsem letěl do říše
snů, vedli jsme spolu důležité rozhovory. O čem? Různě…
O trpaslících v rádiu, o Kulihráškovi, který bydlel v naší
kuchyni, o lesních žínkách…“

Umělec, humorista, herec, klaun, komik, dramaturg, dramatik,
prozaik, učitel, autor dětské literatury, spisovatel,
malíř, výtvarník - karikaturista, ale i zpěvák, tanečník či
dokonce choreograf – všechny tyto profese jsou spojeny
s tímto nezapomenutelným člověkem. Sice se od jeho odchodu
z tohoto světa ve spojení s jeho jménem dočítáme,
že PATŘIL mezi nejoblíbenější komiky nejen na rodném
Slovensku, ale i zde v Čechách (a pochopitelně i na Moravě!),
každopádně by se namísto používání minulého času
u výše uvedeného slovesa, slušelo stále užívat čas přítomný.
Protože pan Satinský mezi nejoblíbenější komiky patří
i dnes. Jsou zde přece STÁLE s námi jeho nezapomenutelné
fi lmové role, díky kterým opět rozesmává tisíce televizních
diváků. Nebo snad ne?