Rukopis románu nalezli potomci Zlaty Svozilové (1921-1994) až po její smrti a zhruba padesát let poté, co jej napsala. Vznikal v padesátých letech minulého století a vnučka zakladatele litovelského pivovaru zřejmě ve vzpomínkovém vyprávění nacházela únik před ponurou realitou kolektivistického třeštění a třídní msty, jejíž obětí se Svozilovi tehdy stali.

Román se téměř dobrodružně vrací až do poloviny 19. století a v popředí stojí osudy autorčina dědečka Josefa Svozila (1847-1931). Svozil ztělesňoval ideál podnikavého, osvíceného muže a politika své doby. Byl organizátorem veřejného života, založil pivovar a stal se i poslancem Říšské rady ve Vídni. Román však nejen zachycuje Svozilovu výjimečnou osobnost, ale barvitě líčí především pohnutou rodinnou historii a život v dobách, kdy se politicky, kulturně a podnikatelsky vzmáhal český živel. Ve druhé části románu se pak autorka soustředí na dramatické osudy dvou sestřenic - smyslnější a svéhlavější Renaty a éteričtější Káti - během druhé světové války. Stupňuje se tak konflikt, který stojí v pozadí celého románu: střet soukromých rodinných dramat s velkými dějinami.