V loňském roce poprvé vydaný deník mladé francouzské Židovky Hélène Berrové se stal bez nadsázky literární událostí, po francouzském vydání rychle následovaly překlady do řady světových jazyků. Zápisky inteligentní, citlivé a statečné mladé ženy umožňují spoluprožít tísnivou atmosféru okupace ve Francii, postupných deportací obyvatel židovského původu i stálého sváru mezi nadějí a nejasným tušením nepředstavitelné hrůzy na vzdáleném východě. Čtenáře až mrazí v zádech z vědomí, jak blízko má pisatelka k odhalení drastické pravdy. Téma plynových komor se mezi čekateli na deportaci skutečně vznáší, ale provázeno představami, které mají k pravdě pořád daleko. Tu si neumí představit nikdo. Pozoruhodná je osobnost autorky – její odhodlání nepoddat se pasivně osudu, ale až do poslední chvíle se snažit bojovat podle svých sil a možností proti zlu. Tento stále přítomný etický rozměr je spolu s literární přesvědčivostí a působivostí jednou z nejsilnějších stránek knihy.