Beletrie, nebo dokument? Eva Tvrdá znovu přichází s dramatickými příběhy konfrontovanými s velkými dějinami, předkládá události a osudy, čtivé a autentické, nehodnotí je, nutí čtenáře přemýšlet nad nimi a domýšlet je. Čtenář je prudce vtažen do děje, stává se účastníkem života malé slezské vesnice, která během dvacátého století téměř zmizela z mapy, a v závěru má pocit, že osobně stojí v místech, z nichž odešli lidé, a vnímá beznadějné prázdno, které po nich zůstalo. Od prvního vydání knihy Třešňovou alejí (podzim 2008) mnozí čtenáři vesnici, v níž se fiktivní příběhy odehrávají, navštívili, aby si v reálném prostředí atmosféru knihy znovu prožili.
Autorka oslovuje především kontrastním zachycením zdánlivě klidného života na statku a válečných zážitků vojáka wehrmachtu. Stejně silně působí deprimující atmosféra socializace dosidlovaného pohraničí i to, že Třešňovou alejí se poprvé dostávají do česky psané beletrie osudy volyňských Čechů.
