Postavy z prózy Miroslava Drábka Náhradní služba spojuje „dělání divadla“, které není jen jejich společným zájmem, ale má pro ně i vysloveně existenciální rozměr. Jsou to totiž lidé na okraji společnosti, zpravidla bezdomovci, pro něž čas strávený přípravou divadelní inscenace představuje vzácnou příležitost pobývat v prostoru vzájemné důvěry, dialogu a naděje na ocenění. Drábek vládne uměním charakterizovat své postavy věcně, nesentimentálně a přitom se zaujetím a dokáže přesně určit jejich místo v rozvrhu společné hry. Za leitmotiv Drábkovy prózy tak lze – v několikerém smyslu – pokládat „hledání vlastní role“, k níž se s nemalými obtížemi, ale také s vytrvalým nasazením probíjejí svérázní herci spolu s vynalézavým režisérem v partu trpělivě vnímavého a přitom zábavného vypravěče.
