Aporver je odsouzen k záhubě. Jeho Srdce bije z posledních sil. Ten, kdo ho vyléčí, zachrání celý svět.
„Na počátku věků plula po obloze Aporveru tři slunce. Ten svět je pustý, řeklo první. Ten svět je prázdný, řeklo druhé. Ten svět je mrtvý, řeklo třetí. Pak první slunce uronilo slzu a svět zahalila hustá bílá mračna. Když druhé slunce uronilo slzu, z mraků vyrostly sloupy. Nakonec uronilo slzu i třetí slunce. Slza dopadla na nejvyšší sloup a ten rozkvetl a ožil. Tak se zrodil Ecidil. Vyletěla z něho hejna sykon všech možných druhů – plevelnatky, hřídelíci, jitřinky i měchury. Sykony se pak rozlétly a rozběhly do všech koutů světa. Aporveru ještě chyběla duše, a tak se tři slunce na jeden jediný okamžik spojila v jedno. Když jejich znásobená záře dopadla na Ecidil, zjevil se člověk.“
