Texty, které autor sám vybral do sbírky Silence nejsou ani trochu přímočaré a konkrétní. Naleznete zde přednášku, jejíž odstavce se dají číst v libovolném pořadí a navíc se kterýkoli z nich dá vynechat. Pak tu jsou statě, které se při správném čtení mají překrývat, John Cage se nebojí využívat refrény i v psaném projevu a samozřejmě nechybí dostatek ticha. Sám autor v předmluvě píše: „nedělám to, abych šokoval, dělám to z potřeby poezie." Hravost, nekonvenčnost a nenapodobitelná forma perfekcionismu, kterou známe z jeho hudebních děl se tak odráží i v psaném projevu. Každý jednotlivý text je doslova performancí, přičemž forma nevítězí nad obsahem, ale naopak jej ještě umocňuje.
České vydání bylo zařazeno do užšího výběru ceny Nejkrásnější české knihy roku 2010.
John Cage patřil k osobnostem, které významně poznamenaly vývoj hudby dvacátého století. Svým vlivem zasáhl i ostatní druhy umění (tanec, divadlo, poezie, výtvarné umění, film), kde jeho podněty došly poměrně širokého uplatnění. Pro jeho tvorbu je charakteristický radikální rozchod s evropskou hudební tradicí i s do té doby běžným chápáním umění. Po počátečních experimentech s hledáním nových zvuků, dospívá kolem roku 1950 k osobité koncepci hudby usilující o překlenutí propasti mezi uměním a životem. Zdůrazňuje roli pozornosti v percepci umění a upozorňuje na fakt, že i ticho je stále plné zvuků. V souladu s učením středověkého mystika Mistra Eckharta, se snaží v kompozici dotáhnout co největší otevřenosti "ke všemu, co se stane".
