Se vzpomínkami dospělého hrdiny na dětství si už Woody Allen několikrát pohrával. Ale na rozdíl od Lásky a smrti nebo Annie Hallové, kde tvořily jen začátek vyprávění pokračujícího do dospělosti, ve Zlatých časech rádia z roku 1987 vypravěč v dětství zůstane po celý film a děti jsou tu dokonce i jedněmi z nejdůležitějších postav.
Vzpomínky na válečná léta v jedné newyorské čtvrti jsou impozantní koláží mnoha různých historek, příběhů a lidských osudů, z nichž některé příběhy jsou velmi zábavné, jiné poněkud posmutnělé, další úžasné ve své všednosti a několik na hranici brilantního samostatného skeče: například hned úvodní scéna, v níž zloději v cizím domě zvednou telefon a vyhrají jeho majitelům jackpot obrovské ceny.
Mozaikovité vyprávění Allenovi umožnilo především spojit do jednoho celku řadu vzájemně nespojitých nápadů a motivů. Kromě vymyšlených příhod do filmu zařadil i vzpomínky na své vlastní dětství i na lidi, které potkával – což navíc na rozdíl od snímku Annie Hallová otevřeně přiznává a koneckonců si vzpomínajícího vypravěče ve Zlatých časech rádia i sám zahrál.
Takže pokud občas míváte pocit, že není nic nudnějšího než něčí vyprávění o dětství, v případě Zlatých časů rádia to rozhodně neplatí – ba naopak!

Neprehliadnite Štýlový BOX na DVD!