Po dvaapadesát týdnů se čtenáři Lidových novin dozvídali z pondělních fejetonů, jak se události, které hýbou českou politikou, společností a životem vůbec, jeví očím Michala Horáčka. Jeho pohled se totiž neupínal jen k přítomnosti nejpřítomnější, nýbrž se pravidelně zavrtával i do dob dávno uplynulých, aby z nich vytěžil případnou historickou paralelu... Postupně se tak navršil pozoruhodně soudržný soubor esejů, jejichž poselství neodznělo s dnem prvního otištění v novinách a které se po právu přestěhovaly do knihy.