Giacomo Casanova, jeden z nejzajímavějších mužů 18. století, sepsal své Paměti v Duchcově, kam se ke stáru uchýlil jako knihovník hraběte Valdštejna. Zde také 4. června 1798 zemřel. Podle literárních historiků patří Paměti mezi nejhodnotnější díla, která tento vzdělaný a sečtělý muž vytvořil.

Zkrácená a lehce upravená verze Casanovových příběhů v podání Hany Primusové je velmi čtivým a živým vyprávěním, které si navíc zachovalo výrazné rysy původního textu. Seznamuje čtenáře s dobovým pohledem na svět, zachycuje morální a hospodářský stav společnosti i každodenní život lidí z různých společenských vrstev. Casanova se v knize představuje nejen jako známý svůdce a protagonista erotických dobrodružství, ale i jako myslitel a vtipný glosátor. Jeho ironie je o to sympatičtější, že ji dokáže namířit rovněž proti sobě. Čtenář, s nímž Casanova udržuje kontakt po celou dobu vyprávění, ať už pomocí přímých oslovení, nebo jen vhodně zvolených narážek, provází hrdinu téměř celým jeho životním příběhem.

Kniha začíná v době, kdy se devítiletý Giacomo vydává do Padovy, aby zde zahájil svá studia. Sledujeme pak jeho profesní dráhu, kdy si Casanova vyzkouší povolání duchovního, vojáka a dokonce i lékaře. Jsme také svědky jeho putování po Itálii i cesty do Cařihradu a na ostrov Korfu. .