Interdisciplinárním pohledem v českém prostředí ojedinělá monografie provází čtenáře průřezem klasického i soudobého zkoumání zejména interpersonální komunikace.
Vedle tradičních oblastí, jako je neverbální a slovní komunikace, komunikace s veřejností nebo komunikační poruchy, informuje kniha o soudobých přístupech ke zkoumání komunikace z pohledu novějších psychologických a psychoterapeutických směrů i filozofie (Laing, Bateson, Chomsky, Watzlawick). Podrobněji jsou představeny některé dílčí přístupy, např. teorie her, transakční analýza nebo systémový pohled.
Ukázka

Rogersův přístup zaměřený na člověka


Při své práci jako terapeut jsem velice záhy objevil, že již samo velmi pozorné naslouchání představuje významný způsob, jak být klientovi nápomocný.


(C. Rogers)


Přístup zaměřený na člověka (Person-Centered Approach) je dnes velmi rozšířeným psychoterapeutickým a poradenským směrem, který za své zformulování, rozpracování a expanzi do té míry vděčí svému zakladateli Carlu R. Rogersovi (1902–1987), že bývá také nazýván rogersovským přístupem. Rogers se stal jednou z legend světové psychologie druhé poloviny 20. století a jeho význam není o nic menší než význam Freuda, Adlera, Junga či Frankla. Spolu s Maslowem (1908–1970) je Rogers jedním ze dvou nejcitovanějších představitelů humanistického přístupu v psychologii.


S Maslowem spojuje Rogerse myšlenka, že člověk je ve svém konání „poháněn“ kupředu potřebou seberealizace (přesněji: sebeaktualizace svých možností a rezerv, self-actualization). Po Freudově hnacím sexuálním pudu, Adlerově touze po převaze nad druhými, Franklově potřebě smyslu života je to další z klíčových konceptů pro velkou část psychologie, navíc koncept, který snad nejlépe odpovídá „běžné životní situaci“ dnešní doby. Ustavičné aktualizování „sebe“, svých potencialit, ale také „obrazu o sobě“ představuje nepřetržitý proces změn. (Rogers vytkl princip kontinuity, nikoliv změny ve skocích.) Mimo jiné i pro důraz na lidskou flexibilitu, nahlíženou pozitivně a přirozeně, se Rogersovo učení rozšířilo do příbuzných oborů humanistického uplatnění – do pedagogiky, politiky, managementu.


Na poli zkoumání lidské komunikace se přístup zaměřený na člověka zabývá převážně terapeutickým vztahem. Postuláty Rogerse významně diferencují a v praxi kultivují vztahovou rovinu komunikační výměny.