Příroda čím dál tím více mizí ze života dětí. Ulice, účelové městské stavby a bezútěšné agrární stepi stále silněji omezují prostor pro jejich aktivity. Školní povinnosti a přesně nalinkované volno dětem ponechávají jen omezený čas na to, aby si mohly skutečně svobodně hrát. Autor spolu se svými dětmi Maxem (13) a Emmou (10) přinášejí návrhy, jak se děti mohou venku projevovat opravdu přirozeně a svobodně jako „za starých dob“.

Jejich nápady sahají od spikleneckých pokynů nabádajících k přeměně vlastní zahrady v dobrodružnou zónu až po výzvu k přestavbě školních dvorů a ulic měst v divoké přírodní prostory. Tato „příručka živosti“ přináší inspiraci rodičům, dětem i pedagogům. Rodiče zde najdou ekofilozofické úvahy a postřehy, děti zase konkrétní rady, jak mohou samostatně tvořit a hrát si podle svých skutečných představ – navzdory rodičům a učitelům, kteří se dětskou přirozenost většinou snaží vměstnat do dospělého pohledu svázaného současným stavem naší společnosti.

Pryč se studenými, sterilními parky a zahradami, vzhůru za tvořivým, opravdovým životem v přírodě!