Lex van Weren byl jedním z velkých trumpetistů minulého století. V padesátých a šedesátých letech působil jako dirigent populárního orchestru Městského divadla v Amsterdamu. Mimo to mnoho let hrál na trubku pro rozhlas a televizi a velkou popularitu si získal svými představeními pro charitu. Van Weren přitom celá desetiletí mlčel o svých hrůzných válečných zážitcích. A to až do okamžiku, kdy jej spisovatel Dick Walda v roce 1980 přesvědčil, aby svůj neuvěřitelný příběh vyprávěl. Van Weren byl jedním z mála Nizozemců, kteří přežili Osvětim. Jeho působení v „táborovém orchestru“, do nějž byl nacisty vybrán, mu poskytlo šanci zachránit se a také podpořit ostatní – dokonce i během nechvalně známého pochodu smrti Německem. Svým příběhem chtěl vyzvat k bdělosti: „Svoboda je to nejcennější dobro, které máme.“ Jeho svědectví dodnes neztratilo nic ze své naléhavosti.
