A strhla se rvačka. "Živela Srbija!" zajódloval Sudžič, sejmul jednoho chlapíka a druhého chytl pod krkem. Každý si vybral, na čí je straně. Všichni byli naštvaní a měli společného nepřítele, ale každý bojovník měl své důvody, proč se právě on pere. Sudžič kosil protivníky jako kulometem. Co se jeho týkalo, bojovalo se na nějakém dávném bitevním poli, snad v Kosovu, a proti němu stáli plenitelé posvátné srbské domoviny. Opodál se rval Hasan v odvěkém boji za svobodu. "Alláh!" vykřikoval a přitom zpracovával útočníky rychlými údery pěstí a dorážel je kopanci. "Alláh, vy bílí sráči!"Rval jsem se, jak nejlíp jsem uměl, abych ochránil sebe i Marii. Hlavou se mi honily vzpomínky na Džilka, Kolju, strýčka Demitra i Pavlose. Všechna ta nashromážděná frustrace najednou vybuchla a dopadla na záda přítomných deklamátorů kanadského mýtu. Ti omezení hlupáci stahovali lidi do bídy a utrpení, protože se nedokázali probrat a připustit si, o co tady vlastně jde. Dokud měli plné žlaby, byl jim osud Kanady srdečně fuk.
