Jaký vlastně bude život po přeměně? Je možné, aby muž po padesátce v konečně správné identitě obstál ve světě biologických samců a naplnil svou celoživotní touhu po lásce? Takové a další otázky si klade Mike Perry ve volném pokračování autobiografického románu Klec pro majáky.
A právě závěrečná myšlenka jeho prvotiny, formulovaná jednou z postav, jakoby předznamenala téma nového románu: „... víte, že už můžete milovat jako chlap a dostáváte košem taky jako chlap. Ještě to moc neumíte, pravda, a zbytečně se kvůli tomu svíjíte, ale to je o zvyk…“
Autor v emocemi naplněné próze opět poodhaluje roušku života lidí, kteří žiji vedle nás, jenom se narodili do "nesprávné" tělesné schránky. Jejich víra v lásku a touha po naplnění citového života je však nezměrná i nezničitelná.
