V prostoru okolo nás obvykle vnímáme hmoty a nikoliv prázdno mezi nimi. Soustřeďujeme se na objekty a nikoliv na vztahy, které vzájemně vytvářejí. Zaznamenáváme průběh cest, jejich tvar, počátek, cíl a nikoliv jejich směřování. Možná ale, že to podstatné se někdy skrývá mezi objekty - ve zdánlivě prázdném meziprostoru, v charakteru samotných vztahů, v neviditelných směrech cest.
Instalace Michala Škody vytvářejí v galerii vlastní společný prostor, vymezovaný milníky jednotlivých objektů. Kresby a sochy jsou jádry uspořádání prostoru, ohnisky koncentrace vztahů, místy křížení a odvíjení směrů. Prostorové objekty a plošné kresby v sobě - jako černé meteority - zhušťují nekonečno, vrací do sebe samotných počátky, konce, směry. Prázdno mlžných kreseb je plné prosakujících vztahů, které kulminují ve zčernalých stopách křížení. Fragmenty cest v liniových kresbách nezaznamenávají jejich začátek ani cíl, tvar ani průběh - jen naznačují směřování.
Nacházíme se uvnitř vztahů. Jsme jejich součástí. Mysl se stává prostorem, prostor myslí. Pavla Melková.
