Jan Zbořil ve své druhé sbírce básní s naprostou samozřejmostí mísí drobná pozorování se skelety příběhů – a zároveň je schopný sesbíranou pěnu dní místy pročísnout říznou metaforou. Výsledkem je pozoruhodná kniha, výsostně čtivá a svěží, okořeněná jemným humorem.
Pohovka Sigmunda Freuda je ideálním útočištěm pro chvíle, kdy nám náš vezdejší svět začne připadat příliš nudný a fádní. Zbořil nás vyvede z omylu: ty největší zázraky nezačínají kdesi v dáli, dokonce ani za rohem. Jsou zapouzdřené v přítomném okamžiku – stačí se jen pozorněji dívat, lépe naslouchat, přítomněji žít. A nebrat vše smrtelně vážně, protože nejde-li o život.
