Až do počátku třicetileté války se katolická a prohabsburská metropole západních Čech Plzeň honosila svou nedobytností – na jejích pevných hradbách ztroskotali opakovaně i husité. Ani v roce 1618 se nepřidala na stranu českých povstalců a mohla představovat jejich silného protivníka, navíc na důležité spojnici mezi Prahou a Falcí. Stavové k pokoření Plzně vyzvali Petra Arnošta II. z Mansfeldu, generála v savojských službách, kterému se za pomoci krajských oddílů po dlouhém obléhání a tvrdých bojích podařilo koncem listopadu nepoddajné město opanovat a vytvořit si z něj základnu pro své další akce a mocenské plány v Čechách. Šlo přitom o jeden z největších vojenských úspěchů vzbouřenců v době českého stavovského povstání.
