Klasické dílo plodného francouzského historika Paula Lacroise (píšícího pod pseudonymem Dufour) nenabízí čtenáři ani tak panoptikum obscénností jako spíše překvapivé poznání, které nejstarší řemeslo pod svým cejchem ukrývá.
To, čemu říkáme zlo, často povstává z dobré věci, a je také známo, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly, což příkladně dokresluje příklad prostituce starořecké: moudrý Solón, chtěje uchránit a vychovat zdravou mládež, založil pro ni veřejné domy s tou nejnižší taxou. Můžeme v tom vidět - či nevidět - první státnický pokus prostituci legalizovat , kontrolovat a v neposlední řadě z ní učinit zdroj státních příjmů.
Dějiny prostituce však souvisejí s nezadatelností práva nakládat s tím, co je člověku vlastní, dle vlastního uvážení. Prostituce se tak stává zcela specifickým druhem obchodu, který má v lidské společnosti své nezcizitelné místo.
První díl pojednávající o prostituci starověkých národů přináší seznámení s kultem kněžek lásky, posvátné"pohostinné" prostituce nebo s poutavými a vtipnými životopisy slavných řeckých konkubín.
