Zlínský básník Stanislav Špaček pobyl na světě něco málo přes osmadvacet let. Narodil se v polovině července 1971 a odešel tragicky, na začátku prosince 1999. Absolvoval SEŠ, později působil jako jevištní technik ve zdejším divadle. Poprvé publikoval v roce 1988 v samizdatovém sborníku Situace. Na jaře 1990 se jeho verše objevily v publikaci Adresa Zlín, vydané Okresním kulturním střediskem. Ve stejném roce a pod stejnou hlavičkou vyšlo několik Špačkových básní v almanachu pěti zlínských autorů s názvem Šuplík. Většinu svých básní napsal autor v letech 1988–1990. Zachovaly se v podstatě v definitivní podobě a je zřejmé, že se z básní pokoušel sestavit komponovaný soubor. K psaní se znovu vrátil až v závěru života. Tyto texty však opouštěl jako nehotové skici. Vzhledem k jeho životu, který bohužel zůstal tak tragicky nedořečený, je jasné, že i jeho básně nemohou být více než kusým svědectvím. Je to však fragment nadmíru zajímavý, neboť právě v perspektivě uplynulého času poznáváme básníka velmi inspirovaného, přesného i originálního. Jeho letmé kroužení kolem motivů smrti se nakonec ukázalo být jeho skutečným osudem i volbou.