Rozpolcená poezie Milana Ohniska klesá do nejtemnějších hlubin lidského tělesna i duchovna a vzápětí se v triumfálním orgasmu imaginace vymršťuje vysoko nad ně.
Pohlavnost, absurdita, všudypřítomný neklid - to vše viděno z (dvoj)ohniskové vzdálenosti a filtrem slovotvorných eskapád. Černé a růžové brýle nasazené naráz. Náraz. Marast. A zase zpátky.
Předkládaný výbor obsahuje kromě básní ze všech šesti oficiálně vydaných samostatných sbírek juvenilní texty ze sbírky Přiznání (1985-1987), která vyšla v někdejší slavné samizdatové Edici Petlici Ludvíka Vaculíka, dále básně ze vzácného soukromého samizdatu s názvem Detox (1985-1999), kolektivní Býkárny (napsané s Ivanem Wernischem a Michalem Šandou) a je završena exkluzivním výběrem ze zbrusu nových, dosud nikde nepublikovaných básní.
To vše doplněno obsáhlým doslovem editora a básníka nejmladší generace Ondřeje Hanuse a kongeniálními ilustracemi Mariana Pally.
