Existuje řada povolání, která tíhnou ke stresu a k syndromu vyhoření. Do této skupiny patří také soudci. Z toho vyvstává celá řada otázek pro oblast justice. Především zda stres ovlivňuje výkon funkce soudce, a pokud ano, pak do jaké míry, a za jakých podmínek může způsobit jeho vyhoření. Dále jaká lze z pohledu Ministerstva spravedlnosti, soudního managementu a zejména soudců samotných přijmout opatření k minimalizaci stresogenních faktorů při soudcovské činnosti a k zamezení vzniku syndromu vyhoření, a jak může sám soudce zvládat při výkonu své náročné funkce negativní stres a vyhnout se vyhoření. A konečně zda, a případně do jaké míry může mít naopak pozitivní stres vliv na zkvalitnění soudcovské činnosti, a jaká je v tomto směru úloha soudních funkcionářů a soudců (vedoucích své minitýmy).

Autor, soudce Nejvyššího soudu České republiky, se na tyto otázky (s odkazem na odborné závěry psychologů a psychiatrů) pokouší najít v knize odpověď. Nevyhýbá se ani kritickým pohledům do justice a pro osvětlení sledované materie předkládá konkrétní případy z justičního prostředí.