Přes tisíc savců, ptáků, plazů, ryb - a jeden zvěrolékař. Není divu, že první den svého působení na novém místě si autor knihy zoufal. Zvláště, když neměl ke komu se obrátit o radu a začínal doslova z ničeho.

Oliver Graham-Jones patřil k průkopníkům na poli péče o exotická zvířata a ve své vzpomínkové knize s humorným nadhledem i laskavým pochopením popisuje, s jakými těžkostmi se musel při své práci potýkat. Když nastupoval do zoo, psal se rok 1951 a zdravotní péče byla teprve v plenkách - pokud zvíře onemocnělo, odvezli je mimo zraky veřejnosti do sanatoria, kde o ně pečoval jeho přidělený ošetřovatel. Teprve s příchodem nového zvěrolékaře se podařilo prosadit zřízení moderní nemocnice, kde byl pořádný operační sál a vhodná karanténní oddělení. Světoznámá Londýnská zoo se tak oprostila od své viktoriánské minulosti, vykročila do nového věku a dala příklad ostatním.

Za dlouhá léta své bohaté praxe zažil Oliver Graham-Jones nespočet nejrůznějších historek a musel řešit neuvěřitelné případy. Jak pomoci tukanovi, kterému chybí kousek zobáku? Jaká je nejvhodnější protéza pro havrana? A hledali jste někdy polárního medvěda v londýnské mlze? Ne všechny historky však končily šťastně, autor zažil i řadu smutných příhod, například když si dobrosrdečný šimpanz Cholmondeley vyšel na procházku.

Úsměvné vyprávění historicky vůbec prvního stálého veterináře Londýnské zoo se nese v duchu populárních knih Jamese Herriota - jenom pacienti jsou o něco exotičtější.