O potřebě změn ve školství po roce 1989 takřka nikdo nepochyboval. Kniha vychází z empirických výzkumů a analyzuje klíčové reformní tendence v oblasti primárního vzdělávání v posledním desetiletí. Ukazuje, jak se změnilo pojetí školy jako celku, cíle jednotlivých vzdělávacích oblastí i každodenní život školy (proměny v oblasti metod a strategií výuky, komunikace a klimatu ve třídě, způsobů hodnocení žáků apod.). Pozornost věnuje i alternativním a inovativním přístupům ke vzdělávání a hodnocení mladších žáků, otázkám integrace žáků s postižením apod.