Lenka Reinerová (nar. 1916) patří k posledním žijícím představitelům pražské německé literatury. Těší se velké popularitě v Německu, kde pravidelně publikuje své vzpomínkové prózy, českým čtenářům je však prakticky neznámá. Přitom se v perpetiích jejího nesmírně bohatého a dramatického života zrcadlí celé 20. století, jeho vzmachy i pády.
Lenka Reinerová, nar. 1916 v pražské německé židovské rodině. Pracovala jako levicová novinářka, 39 uprchla do Francie, kde byla internována. Přes Maroko se jí podařilo emigrovat do Mexika (spolupráce s Kischem). Po válce se vrátila se svým mužem, srbským lékařem Theodorem Balkem, do Evropy, nejdříve žili v Bělehradu, od r.48 v Praze. Začátkem 50.let se stala obětí čistek, strávila 15 měsíců ve vyšetřovací vazbě, po návratu byla i s rodinou vykázána z Prahy do Pardubic a teprve r.64 rehabilitována. 68 vyloučena z KSČ, zákaz publikování a ztráta zaměstnání (redaktorka Orbisu). Od 80.let vydává v NDR své sbírky povídek: Der Ausflug zum Schwanensee (83) , Es begann in der Melantrichgasse (85), Die Premiere (89), Das Traumcafé einer Pragerin (96), Mandelduft (98), Zu Hause in Prag, manchmal auch anderswo (2000). 1991 vyšla v Orbisu útlá sbírka povídek Sklo a porcelán. 1999 obdržela jako první nositelka Schillerův prsten za zásluhy o německý jazyk a literaturu.
