„Často jsem si kladl otázku: Co by se stalo, kdyby marnotratný syn potkal cestou domů místo otce svého staršího bratra? Co se stane s marnotratnými syny této generace – našimi dětmi, navrátí-li se do Kristovy církve, do Boží rodiny, a nenajdou tam Kristova Ducha, jenž by je obejmul? Budeme my jako Boží děti připraveni jim odpustit, být k nim velkodušní a oslavovat jejich návrat? Budeme na ně čekat s otevřenou náručí?“ (autor)
Podobenství o marnotratném synu představuje především nepřekonatelné Boží milosrdenství. Neal Lozano se však netradičně zaměřuje na postavu staršího bratra a odhaluje, že i on svým srdcem dávno opustil svého otce, on rovněž odešel z domova, byť se fyzicky nikdy nevzdálil, ba dokonce mu věrně sloužil. Vede nás k zamyšlení nad tím, zda i v našich srdcích nedřímou postoje staršího bratra z Lukášova evangelia, které nahlodávají vztah s Otcem i s bližními.
