Přestože Matoušovo i Lukášovo evangelium podávají svědectví o existenci dvou malých Ježíšů, myšlenka nebyla oficiální církví nikdy přijata. Stopy tajemství se zachytily v křesťanském umění a symbolice, ale nedotčené jej uchovaly pouze spisy esoterických sekt, jako byli gnostikové a manichejci, kteří nepřijali dogma křesťanské instituce. Na cestě napříč staletími zkoumá David Ovason literární a umělecká díla, ve kterých se tyto symboly objevují, a věnuje se zvláště rozboru dávných hebrejských, aramejských, koptských a řeckých spisů, nalezených v polovině 20. století u Mrtvého moře. Předkládá řadu fascinujících a „apokryfních“ svědectví víry ve dva Mesiáše, která byla později církevními apologety vymazána z historie. Uvažuje o příčinách, proč se idea dvou dětí stala tolik populární v italském umění raného 15. století, a odhaluje čtenáři nesčetné stopy tématu v dílech Ferrariho, Borgognona, Rafaela, Leonarda da Vinci a dalších renesančních umělců.