Doposud nevydaná próza bratří Fischlů z období světové války a koncentračního tábora. Povídky, jež mají autobigrafickou podobu, těží hlavně z dětství a mládí autorů. První povídka vypráví o době první světové války, kterou rodina prožívala v Chorvatsku, o jejich návratu do vlasti a neúspěšném podnikání otce rodiny, jenž si své morální dluhy bral tak k srdci, až na to jeho srdce skutečně doplatilo. Další povídka se věnuje době holocaustu, kdy nesplacené dluhy na sebe bere spoluvězeň zahynuvšího mlynáře, v závěrečné povídce na sebe vypravěč přijímá dluh snad nejtěžší: nalézt a vydat básně mladého básníka, jehož život skončil v plynové komoře.