Láska a politika byly vždy velmi úzce provázané. Mocní tohoto světa se nechávali ovládat svými milenkami nebo je využívali jako své nástroje. Milenky se držely v pozadí nebo spolurozhodovaly o dění ve státě. Král Ludvík XV. se ke svým milenkám otevřeně hlásil. Madam de Pompadour sice nebyla jeho jedinou milenkou, ale oficiální uznání u dvora jí umožňovalo mít na krále velký vliv. Jako stínová královna Francie se podstatně podílela na uzavření spojenectví Habsburků a Bourbonů v předvečer sedmileté války. Ruská carevna Kateřina II., manželka cara Petra III., rozená princezna Anhaltsko Zerbstská, se stala po manželově zavraždění samovládkyní. Uměla své lásky využít k politickým účelům: Grigorij Orlov jí dopomohl k trůnu, Grigorij Potěmkin se významně podílel na kolonizaci jižních oblastí Ruska. Jinak se ovšem choval v milostném životě Napoleon Bonaparte. Miloval obě své manželky - Josefině Beauharnaisové doslova propadl a druhá žena, Marie Luisa, dcera rakouského císaře, mu dala syna, "římského krále". Ani jedna z nich však neměla vliv na jeho politická rozhodnutí. Rakouský kancléř Klemens kníže Metternich byl úspěšným svůdcem žen a milenky využíval ke svým cílům. Naslouchal jim a spolu s nimi a jejich prostřednictvím ovlivňoval politiku. A ačkoli se mu plány vždy nezdařily, využíval při svádění svůj vrozený diplomatický um. Uměnímilovný bavorský král Ludvík I. byl naopak v lásce popleta bez špetky diplomacie. Jeho vášeň k tanečnici Lole Montezové jej stála trůn, takže roku 1848 musel abdikovat.