Komunikační nástroje, stejně jako všechna média počínaje písmem, na jedné straně kreativně rozšířily naše formy vnímání, na druhé straně je však také vycvičily pro podmínky vnímání a užívání, které se od jednoho média k druhému liší: z tohotu důvodu lze ve vztahu ke každému médiu nalézt lidi gramotné i analfabety. Média (a systémy médií) si tak rozvinula dvojí účinnost: působí jednak sémanticky prostřednictvím manifestovaných obsahů nabídek médií, jednak strukturně skrze technické prostředky a společenské formy jejich uspořádání. Tyto účinky přitom dalece přesahují možnosti jednotlivého uživatele médií rozpoznat a kontrolovat je, jak nám nevybíravým způsobem předvádí především internet. Ke "konstrukci skutečnosti" dochází nevyhnutelně stále více za použití (popřípadě spolupůsobení) modulů z komplexního mediálního systému funkčně diferencovaných společností (klíčové slovo: modularizace konstrukce skutečnosti) a také vlivem adaptace a transformace stylů inscenování (od násilí až po emoce) v médiích. Děje se tak v neposlední řadě proto, že média se už dávno stala naším nejdůležitějším nástrojem socializace.