Ezop je považován za zakladatele řecké bajky a patří dodnes k nejznámějším bajkařům.

Své příběhy přednášel ústně. Šlo o krátké prozaické útvary se stručným dějem, v nichž vystupovala ustálená skupina postav, zvláště zvířata a rostliny, které přebírají lidské vlastnosti a stávají se typem, nositelem konkrétního charakteru. Mnohdy se objevují také skuteční lidé a postavy řeckých bohů, častý je dialog, který dává bajkám spád, posiluje dramatičnost a dynamiku příběhů.

Každá bajka obsahuje na konci didaktické poučení, jejich hlavním účelem je v podstatě společenské a filozofické vzdělávání. Jako příklady jeho tvorby lze uvést například příběh „Havran a liška“, v němž liška havrana obelstí lichotkami a ukradne mu sýr, nebo „Liška a čáp“.