Téměř každou noc se Sandra probouzela s křikem a vždycky to způsobil stejně trýznivý sen. Ocitla se v setmělém pokoji, když vtom se ozvala ohlušující rána. Spatřila mihotavé plamínky zákeřně se šířící místností a zachvacující její tělo. Pokaždé procitla s hrůzou a zmáčená potem. Netušila, odkud takové představy pocházejí. Jak ubíhal čas, dostavovaly se kratičké záblesky paměti, zlomky vzdálených výjevů, které se vytrácely a vracely. Sandra žije v Anglii, mluví anglicky, a přece neví, ze které země pochází. Vypomene si na své skutečné jméno, ale neví, kdo vlastně je. Jednoho dne zaslechne českou písničku…