Tragický osud carské rodiny Romanovců v posledních patnácti měsících života - od února 1917, kdy byl car Mikuláš nucen abdikovat, až do vyvraždění jeho rodiny, služebných a nejbližších přátel v létě 1918 - klade i v dnešní době řadu otazníků. Na širším politickém pozadí sledujeme snahy Prozatímní vlády řešit situaci kolem zatčeného cara a jeho rodiny kompromisem, přísně střeženou, ale přitom luxusní izolací. Očistec a nakonec pravé peklo si však carská rodina a hrstka jejích nejvěrnějších posléze prožila na Sibiři, kam byli převezeni, neboť tam měli bolševici, kteří převzali moc, rozhodující vliv. Ve jménu revoluce, moci a prospěchu připravili členové vítězné strany uvězněným pokořující, nesnesitelné podmínky, kdy se neštítili prakticky ničeho. Záminkou k závěrečnému hromadnému krveprolití posloužila falešná zpráva, že vězňové budou osvobozeni, jíž bývalý car uvěřil. Jedna z nejděsivějších, přísně utajovaných stránek začátků bolševické moci je dodnes živým mementem toho, kam až může vést slepá poslušnost, netolerance a chorobná touha po neomezené moci.