Je možné, aby ze světa vymizel princip neustálých návratů totality? Proč má člověk stále tak blízko ke zlu? A je možné ho ze světa zcela vymýtit? Právě kolem těchto otázek se točí Bílá stopa. Kniha je umělecky zajímavým dílem i po formální stránce, neboť symbiózou prózy a poezie dokazuje, že lze tyto dvě literární formy, často vnímané jako protiklady, živelně propojit do jediného celku a nedělat mezi nimi hranice.
