✅ Poštovné ZADARMO nad 39€ ✅ Knižná akcia každý mesiac ✅Výhodné ceny ✅Bezpečný nákup Rozkladem rozleptaná společnost dneška se sesouvá. K degradaci. K marasmu. K úpadku. Jak černí hadi se navrací nálady fin de siècle. Znovu zažíváme onen valčík hédonické zhýralosti a nechutného barbarství. Znovu se bojíme, že nevyjde slunce a místo toho nás zpraží déšť pekelného ohně.
Není tedy překvapením, že i v dnešní době se objevují poslové zmaru a zatracení ve formě novodekadentních poetů. Tito apokalyptičtí kameloti pějí o nihilismu, marnosti a prázdnotě. Bouří se proti zbytku společnosti nastavujíce jí ve svých upadlých verších zrcadlo. A není to věru pěkný pohled.
A jaké jiné by měly být fikční světy těchto nepožehnaných apoštolů než plné mokvajících zdechlin, sadistické perverze a rozlámaných monstrancí? Vždyť kulisy vezdejšího světa nejsou nic než rozvalinami Sodomy. Novoúpadkáři pochopitelně těží své aluze z údobí konce 19. stol., kdy civilizace klečela nad bezedností vránočerné propasti.
Někdo by mohl namítnout, že dekadence je dávno mrtvý směr, který v moderním básnictví již nemá místo. To je však velká mýlka, neboť otvor ve hrudi současné poesie nelze přehradit jiným poklopem než právě dekadencí! Všechny kdysi nezbytné estetické znaky (rým, rytmus a forma) byly amputovány postmodernou a zůstalo jen torso, čekající na návrat těchto svých údů. A právě současný hřbitov všech ideálů, kdy Nietzche vítězí nad Bohem, je tou nejúrodnější půdou, z níž po vzoru sklenobýlu opět raší temná poupata (neo)dekadence!
Dekadence je jedním z nejpřirozenějších existenčních principů. Ve fénixovských cyklech zániku a opětovného zrození nás vede k přehodnocení současných heretických hodnot. Ve své nelítostné výhni separuje manu pravdy od strusky falešných model harpagonského mamonu a měšťáckého pokrytectví. Současně neudržitelný stav civilizace otevřel stavidla tomuto fenoménu. Vyslyšte tedy toto infernální evangelium a nechte zaznít zpěvy těch, kteří byli povoláni samotným Osiridem, aby spojili agonii svých duší v jedno, neboť je posláním básníků čeřit vlny apatického ticha…
K. P.(editor)
Autorský kolektiv:
Ondřej Calta (1989) „Mé básně jsou pro mne malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral.“
Daniel Burger (1977) „...věčně nespokojený slepý malíř...“
Jolana Ševčíková (1990) „Ano, stále studuji,...“
Pavel Martinec (1986) „K dekadenci se vracím s oblibou dodnes, okouzlen expresivitou výrazu.“
David Mareš (1981) „Minulost má, ta je nudná: chtěl jsem výš a byl jsem u dna.“
Jan Mikeš (1989) „Pro moji tvorbu je charakteristická jen její vysoká kvalita, a jakási nenucená skromnost autorova čišící z jednoho každého geniálního řádku.“
Jiří Feryna (1994) „Zádumčivý Havran, bloudící temnými mraky, křičící za bouří po smyslu života“ - dle L.Pojarové.
