Nejnovější prozaický text úspěšného makedonského spisovatele Goceho Smilevského Návrat slov není rozsáhlý a nejde o román v klasickém, nýbrž spíše v postmoderním pojetí příběhu. Próza začíná větou: Na počátku mého života byla slova. Poté mladá šestnáctiletá dívka, která se narodila roku 1099, vypráví příběh o svém životě s matkou v malém pokojíku s krejčovskou dílnou na levém břehu Seiny v Paříži. Dívka dostala jméno Heloisa údajně proto, aby co nejvíce znělo jako Helios - Slunce. Když jí bylo osm let, její strýc, v jehož domě bydleli, ji odvedl do kláštera v Notre Dame, aby se vzdělávala v gramatice, rétorice, dialektice, aritmetice, astronomii, hudbě, latině, starořečtině a hebrejštině. Tam se s ní sblížil nejmladší učitel katedrální školy Abelard a dosáhl toho, že mu její strýc dovolil, aby se nastěhoval do jeho domu a mohl dívku učit
A zde začíná tragický milostný osud Abelarda a Heloise, jeden z nejznámějších a nejdramatičtějších příběhů skutečné lásky všech dob. Smilevského vyprávění je po mnoha stránkách zvláštní, nevšední, nejednou připomíná prózy Umberta Eca. Je proloženo dobře formulovanými dialogy a filozofickými úvahami o životě, svobodě, o smrtelném hříchu, k němuž řadí lhostejnost jako hřích osmý, o vládnutí a moci či rozdělení společnosti.
