Patnáct nejzábavnějších Lúkianových satir, parodií a dialogů je zhruba pětinou toho, co se nám z díla rozverného antického vypravěče zachovalo. Všecky vynikají břitkým vtipem a osvobozujícím smíchem. V Hostině ukazuje spisovatel, jací jsou filozofové v jeho době pokrytci a šarlatáni: ti, kdo z řečnických kateder hlásají lidstvu ideály snášenlivost, zdrženlivosti a skromnosti se na hostině u bohatého mecenáše přejedí, opijí a vyčtou si tak hrozné věci, že se ze slovní půtky vyvine nakonec pěstní potyčka a hodovníci odcházejí se šrámy, boulemi a pohmožděninami. V Cestě nad oblaky se autor posmívá plané honbě za bohatstvím, ve Snu víře v převtělování, v Příživníkovi paroduje lidskou dotěrnost, ve Vyděděném se dozvídáme o léčebných postupech starověké medicíny, v Oslovi o kouzelnických praktikách thesalských čarodějnic i o milostných dobrodružstvích jejich služek. Korunou Lúkianových vyprávění je fantazie o cestě na Měsíc, do podsvětí a na Ostrovy blažených a Ostrovy hříšníků, nazvaná ironicky Pravdivé příběhy. pod slupkou nezávazných rozpustilostí se tají v pracích antického satirika nejedna hlubší myšlenka a záleží na důvtipu čtenáře, kolik si z těchto úsměvných historek odnese jadrnějšího fládru.