Když roku 1859 vydal čtyřiadvacetiletý Hálek sbírku básní nazvanou Večerní písně, byla to literární událost. Tématem knížečky - obsahovala 65 básní - je především láska v rouše jarní přírody, poklidné lidské soužití, radost z daru života a důraz na tehdy velmi ceněné poslání básníka. Líbezná forma představila Hálka jako pěvce, pomáchovského reprezentanta drobných laskavých básnických útvarů. Po delším intermezzu povídkovém (např. Muzikantská liduška) a dramatickém vrátil se Hálek k útvaru krátké básně ve třech cyklech souboru V přírodě; poslední z nich vyšel v roce jeho smrti. Přestože se za ta dlouhá léta ryze lyrický vztah k lásce a k přírodě proměnil, zachovala si řada z těchto básní kouzlo líbezného pohlazení. Nové vydání se může stát pro nejednoho milovníka poezie objevem. Svazek doprovázejí ilustrace Jany Šindelové.