V románě, vydaném poprvé r. 1942, zobrazil autor na pozadí vzájemných lidských vztahů psychologickou krisi kapitalistického maloměšťáctví. Hrdina románu - "svědek" - je symbolickou postavou, mající podivnou schopnost probouzet v lidech skryté vášně a potlačovaná pudová hnutí. V nenasytné hladovosti vlastní citové prázdnoty donucuje své spoluobyvatele, na pohled klidné a počestné maloměšťáky, aby odložili přetvářku a odkryli své nejtajnější myšlenky a touhy. Ve svých představách podlehnou "svědkovy" oběti svým hnutím, avšak nakonec se vždy vzpamatují a uzdraví. Tak se strůjce zla stává bezděčně nástrojem dobra, jenž své oběti vrací z jejich samoty mezi lidi a k vlastnímu svědomí. Spodním tónem celého vyprávění je autorova víra, že v lidech převládá prvek dobra a že pouze nepřirozené komplikace konvenčních vztahů pokřivují a znetvořují lidský charakter.. 10000 výt.