Už po více než tři staletí odměřují čas na bývalém hradčanském předměstí zvonky zavěšené v lucerně štíhlé světlé věže s měděnou cibulovitou střechou. Pražská Loreta. Jejím stavebním - a vlastně i "ideovým" - jádrem však není malebná zvonice, nýbrž Svatá chýše, umístěná na nádvoří a zasazená do souboru ochozů, ambitů a kaplí. Lorety, snad nejznámější poutní místa křesťanského světa, byly nevelké domky stavěné jako přesné kopie "Svaté chýše" (Santa casa) v italském městečku Loreto. Věřilo se, že je to onen nazaretský domek, v němž žila svatá rodina a kde archanděl Gabriel zvěstoval Panně Marii narození Kristovo. Domek prý koncem 13. století přenesli z palestinského Nazareta andělé do vavřínového háje poblíž Ancony, aby jej uchránili před Saracény… K "loretánské chýši" přicházeli rok co rok též nemocní poutníci prosit za své uzdravení. Často to byla jejich jediná naděje, zvlášť v časech velkých epidemií, kdy smrt byla u nemocných častější návštěvou nežli lékař a kdy lékárníci v obavách z nákazy podávali léky jen pootevřenými dveřmi a v kovových kleštích… Ilustrovala Renáta Fučíková.