Město a psi (La ciudad y los perros, 1963), první román peruánského autora Maria Vargasa Llosy, se stal jedním ze zakládajících děl velkého boomu latinskoamerické literatury 60. let (obdobně slavný román Gabriela Garcíy Márqueze Sto roků samoty, napsaný v letech 1964-65, vyšel až v roce 1967). Částečně autobiografický text o neidylickém dospívání chlapců na vojenském gymnáziu Leoncia Prada v Limě (kde pár let studoval na otcovo přání i Vargas Llosa, identifikovatelný hlavně v postavě Básníka) byl odměněn Cenou španělské kritiky a proslavil autora v Evropě. V Peru k jeho proslulosti přispělo mimo jiné i to, že jeho výtisky byly na dvoře vojenského gymnázia manifestačně spáleny. Vargas Llosa zachytil konflikt chlapců s nesmyslným vojenským drilem a absurditou lživého světa dospělých zcela novými postupy, které později zdokonalil a rozvedl v dalších svých knihách: prolínání časových a vypravěčských rovin, nejistá identita postav, tzv. skrytý údaj, zvyšující napětí jako v detektivce, otevřené interpretační možnosti apod. Českým čtenářům se Město a psi dostalo poprvé do rukou rekordně rychle zásluhou tehdejšího Odeonu v roce 1966.

Preklad: Miloš Veselý