Autor hledá důvody velké duchovní přitažlivosti Paříže a srovnává ji s druhým nejvýznamnějším intelektuálním a uměleckým centrem Evropy, Berlínem. Popisuje hierarchické členění pařížského uměleckého a intelektuálního světa a osudy jeho hlavních představitelů. Jako reprezentativní vybírá tři konkrétní osudy intelektuálů, kteří se pohybovali na pomezí více oborů - Hippolyte Taine osciloval mezi literaturou, historií a filozofií, historika Charlese Seignobose stejně jako literárního vědce Leóna Bluma zase přitahovala politika. Autor rovněž zdůrazňuje klíčový význam Dreyfusovy aféry a hledá analogii mezi konci 19. a 20. století.